02 / 2012 / Volume 1

Příspěvek se zabývá environmentálními aspekty cestovního ruchu. Životní prostředí je přitom chápáno v jeho širším slova smyslu, tedy jako komplexní prostředí pro život: ať už v přírodě blízkém, venkovském nebo městském prostoru, s konotacemi na zpětné vazby místních společenství a komunit. Autorka poukazuje na kvalitu životního prostředí jako na významný faktor ovlivňující nejen potenciál a únosnou kapacitu území pro rozvoj cestovního ruchu, ale také rozhodování účastníka cestovního ruchu při výběru destinace a jeho stimulaci dočasně opustit své domácí prostředí. Analyzuje kladné i záporné vlivy cestovního ruchu na životní prostředí, přičemž se zaobírá i příčinami a faktory těchto dopadů. Návazně uvádí tři zásadní koncepty environmentálních studií cestovního ruchu, jakými jsou životní cyklus destinace, únosná kapacita a sociální směna. Pro ilustraci dobré praxe udržitelného cestovního ruchu uvádí příkladné environmentálně inovativní  formy cestovního ruchu. Závěrem hodnotí současný stav výzkumu a výuky environmentálních studií cestovního ruchu.

Únosná kapacita je často pragmaticky, teoreticky i čistě intuitivně zvažovaným konceptem v souvislosti s udržitelností cestovního ruchu. Její aplikace má největší potenciál v chráněných územích, v často navštěvovaných kulturních i přírodních atraktivitách a ve vztahu k zachování způsobu života místní komunity a potenciálu destinace pro cestovní ruch obecně. Přes její význam, dílčí aplikace, stanovení základních teoretických konceptů, vymezení souvislostí s dalšími teoretickými koncepty (zejména životní cyklus destinace, koncept LAC a přístupy návštěvnického managementu) a zvážení základních teoretických i praktických přístupů k únosné kapacitě v cestovním ruchu je stále oprávněný názor některých autorů, že chybí ucelená teorie únosné kapacity, která by byla základem jejích sofistikovanějších praktických aplikací. Příspěvek je proto zaměřen právě na uvedení teoretického konceptu únosné kapacity, který může být diskutován a případně dále rozvíjen.

Článek stručně prezentuje problematiku vymezení venkova včetně nejčastěji užívaných přístupů, dále nabízí přehled vybraných problémů a souvislostí historického vývoje a výzkumu venkovského cestovního ruchu. Na vstupní část navazuje pojednání o charakteristických rysech a zejména problémech venkovských oblastí České republiky, které jsou do značné míry vyústěním minulého hospodářsko-politického vývoje. Stěžejní část článku shrnuje vybrané otázky rozvoje venkova a převládající přístupy k rozvoji venkova, se zvláštním důrazem na potenciál cestovního ruchu,   předpoklady, bariéry, přínosy či negativní aspekty jeho rozvoje. Je zřejmé, že v problematice rozvoje venkova se prolíná mnoho dimenzí – ekonomická, geografická, demografická, environmentální, sociální, kulturně historická, urbanistická, architektonická, ale také psychologická.

Článek se zabývá identifikací různých motivů účastníků cestovního ruchu k návštěvě míst a atraktivit cestovního ruchu, které jsou nějakým způsobem spojeny s přítomností smrti. Z dostupných postupů byla zvolena metoda řízených rozhovorů zaznamenávaných tazateli do připraveného dotazníku. Stanovený cíl byl sledován v modelové oblasti jihozápadních Čech zahrnujících Jihočeský a Plzeňský kraj. Motivy k návštěvě dílčích atraktivit temné turistiky byly sledovány dotazem na souhlas s existencí každého motivu k účasti na každé aktivitě temného cestovního ruchu zvlášť. Respondenti měli rozhodnout, zda daný motiv je nebo není vhodným motivem k účasti na jednotlivých aktivitách temného cestovního ruchu. Bylo rovněž zjištěno, že jednu atraktivitu cestovního ruchu nebo místo spojené s temným cestovním ruchem navštěvuje široké spektrum motivačně odlišných návštěvníků. Toto zjištění je v souladu s obecně známým charakterem atraktivit cestovního ruchu souvisejícím s kulturním dědictvím. Potvrzeno bylo též, že typ návštěvníka hraje nejvýznamnější roli v odlišnosti mezi vhodností jednotlivých motivů k návštěvě v různých částech spektra atraktivit temného cestovního ruchu.